Andělský kemp – příběh jedné maminky

Ráda bych napsala pár slov k Andělskému kempu a co od něj očekávám. V minulosti jsem totiž měla partnera ve vězení a starala jsem se přitom o děcko. 
Když jsem v roce 2011 zůstala sama se synkem kterému bylo 18 měsíců, nebylo nikde žádné občanské sdružení které by dokázalo odpovědět na desítky mých otázek, měla jsem pocit, že jsem v tom strašném světě sama na celé to trápení, na tu ostudu, na péči o synka…
Pomalu jsem začala objevovat první vlaštovky v podobě Mezinárodního vězeňského společenství a projektu Andělský strom. Po asi hodinovém rozhovoru s paní Kabátovou jsem zajásala a zjistila že to je přesně to, co potřebují děti i pečující osoby … někoho, kdo je bude vnímat jako lidi, a ne jako bezcenná stvoření. Konečně se objevil někdo, kdo dokázal vzít do dlaní dětská srdce a přiblížit je více rodičům, kteří s nimi momentálně nemohou býti. 
Andělský kemp by měl pomoci dětem, aby se ujistily, že nejsou jedinými dětmi, které mají takové trápení, aby viděly, že rodič, který odejde do výkonu trestu se jednoho dne vrátí a bude zase s nimi. Pečujícím osobám zase ulehčí po finanční stránce, většina z nich je po odchodu druhého rodiče odkázaná pouze na jeden plat a zaplatit dětem tábor pro ně není vůbec snadné. A pokud pomineme finanční stránku věci, i pečující osoba potřebuje odpočívat…
Vnímám tento kemp jako báječnou formu pomoci a děkuji za ní….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich